Les valeurs de référence pour les indicateurs de résultat peuvent s'appuyer sur des données historiques comparables jugées pertinentes, telles que le coût unitaire (par personne) associé à la fourniture d’une aide alimentaire ou matérielle au cours de la période de programmation précédente. Le coût unitaire est ensuite rapporté au budget annuel estimé consacré à l’aide alimentaire et/ou matérielle du nouveau programme. Le coût unitaire peut être calculé sur la base des données de la période 2014-2020, en tant que moyenne des valeurs annuelles des indicateurs correspondants indiquées dans les RAMO. Ces estimations sont ajustées en fonction des changements attendus dans la fourniture de l’aide alimentaire ou de l’assistance matérielle de base. Par exemple, s’il est prévu d’accroître le montant de l’aide alimentaire ou matérielle fournie à chaque individu, le coût unitaire estimé devrait être ajusté proportionnellement. Le coût unitaire estimé devrait tenir compte de l'inflation. Enfin, les valeurs de référence devraient être ventilées par catégorie de région. Une façon simple de le faire est de répartir la valeur cible proportionnellement à l’allocation financière dans les différentes catégories de régions, à condition que les coûts unitaires soient suffisamment similaires.

Tulosindikaattoreiden viitearvot voidaan laskea sellaisten historiallisten saavutusten perusteella, jotka katsotaan merkityksellisiksi vertailun kannalta, kuten  yksikkökustannukset henkilöä kohden elintarvike- tai aineellisen avun tarjoamisesta aiemmalla ohjelmajaksolla. Yksikkökustannukset jaetaan sitten uudessa ohjelmassa elintarvike- ja/tai aineelliselle avulle kohdistetun vuosibudjetin mukaan. Yksikkökustannukset voidaan laskea 2014-2020 ajanjakson datan perusteella, vastaavien AIR:inä raportoitujen vastaavien indikaattoreiden vuosiarvojen keskiarvona. Näitä arvioita muokataan elintarvikeavun tai aineellisen perusavun tarjoamisen ennakoitujen muutosten perusteella. Esimerkiksi, jos kullekin henkilölle tarjotun elintarvike- tai aineellisen avun määrään aiotaan nostaa, arvioitua yksikkökustannusta pitäisi nostaa suhteessa tähän. Arvioitujen yksikkökustannusten pitäisi ottaa huomioon inflaatioasteet. Viimeiseksi, viitearvot pitää eritellä alueluokittain. Yksinkertainen tapa tämän tekemiseen on jakaa tavoite suhteessa määrärahoihin eri alueluokissa, edellyttäen, että avun yksikkökustannukset ovat riittävän samankaltaisia.

Tulemusnäitajate võrdlusväärtused võivad põhineda varasematel saavutustel, mida peetakse võrdlusena asjakohasteks, näiteks toidu või materiaalse toetuse pakkumise ühiku hind ühe elaniku kohta eelmisel programmiperioodil. Seejärel jagatakse ühikuhind uues programmis toidule ja/või materiaalsele toetusele eraldatud hinnangulise aastaeelarvega. Ühikuhinda saab arvutada perioodi 2014–2020 andmete põhjal, mis on näitajate aastaaruannete seeriates esitatud vastavate näitajate aastaväärtuste keskmine. Selliseid hinnanguid korrigeeritakse toidutoetuse või esmase materiaalse abi osutamise eeldatavate muutuste põhjal. Näiteks kui plaanitakse suurendada igale inimesele antava toidu või materiaalse toetuse summat, tuleks proportsionaalselt suurendada hinnangulist ühikuhinda. Hinnanguline ühikuhind peaks võtma arvesse inflatsioonimäärasid. Viimaks tuleks võrdlusväärtused jaotada piirkonnakategooriate kaupa. Lihtne viis seda teha on jaotada eesmärk proportsionaalselt rahaliste eraldistega eri piirkonnakategooriates, tingimusel, et toetuse ühikuhinnad on piisavalt sarnased.

Los valores de referencia para indicadores de resultados pueden ser basados en valores históricos comparables, cómo los costes unitarios (por cápita) de la provisión de alimentos y ayuda material durante el período de programación anterior. Se divide entonces el coste unitario por el presupuesto anual previsto para la provisión asistencia alimentaria y/o material en el nuevo programa. El coste unitario se puede calcular basándose en los datos del período 2014-2020 utilizando la media anual de los valores de los respectivos indicadores incluidos en los informes anuales de implementación.  Las cifras estimadas pueden ajustarse según los cambios previstos por lo que respecta a la provisión de alimentos o asistencia material. Por ejemplo, si se prevé un incremento de la cantidad de alimentos o ayuda material distribuida por individuo, el coste unitario estimado debe incrementarse proporcionalmente. Además, el coste unitario debe considerar la variación de precios debido a la inflación.  Finalmente, los valores de referencia deben de ser desglosados por categoría de región. Una forma sencilla de obtener el desglose de los valores de referencia es distribuir el valor de referencia de forma proporcional la asignación de fondos por región, siempre y cuando los costes unitarios sean similares.

The reference values for result indicators can be based on historical achievements deemed relevant as comparison, such as the unit (per capita) cost of providing food or material support in the previous programming period. The unit cost is then divided by the estimated yearly budget devoted to food and/or material assistance in the new programme. The unit cost can be calculated based on data from the 2014-2020 period, as the average of the yearly values of corresponding indicators reported in AIRs. Such estimates shall be adjusted based on expected changes in the provision of the food support or basic material assistance. For instance, if it is planned to increase the amount of food or material aid provided to each individual, the estimated unit cost should be increased proportionally. The estimated unit cost should take into account inflation rates. Finally, reference values should be broken down by category of region. A simple way to do so is to distribute the target proportionally to the financial allocation in different categories of regions, provided that the unit costs of support are sufficiently similar.

Οι τιμές αναφοράς για τους δείκτες αποτελεσμάτων μπορούν να βασιστούν σε ιστορικά στοιχεία που θεωρούνται συναφή προς τη σύγκριση, όπως το μοναδιαίο κόστος (κατά κεφαλήν) για την παροχή επισιτιστικής ή υλικής στήριξης κατά την προηγούμενη προγραμματική περίοδο. Στη συνέχεια, το μοναδιαίο κόστος διαιρείται με τον εκτιμώμενο ετήσιο προϋπολογισμό που διατίθεται για την επισιτιστική ή/και υλική βοήθεια στο νέο πρόγραμμα. Το μοναδιαίο κόστος μπορεί να υπολογιστεί με βάση στοιχεία της περιόδου 2014-2020, ως ο μέσος όρος των ετήσιων τιμών των αντίστοιχων δεικτών που αναφέρονται στις ετήσιες εκθέσεις υλοποίησης. Οι εκτιμήσεις πρέπει να προσαρμόζονται με βάση τις αναμενόμενες αλλαγές στην παροχή επισιτιστικής ή υλικής βοήθειας. Για παράδειγμα, εάν προβλέπεται αύξηση στο ποσό της επισιτιστικής ή υλικής βοήθειας που παρέχεται ανά άτομο, το εκτιμώμενο μοναδιαίο κόστος θα πρέπει να αυξηθεί αναλογικά. Η εκτίμηση του μοναδιαίου κόστος θα πρέπει να λαμβάνει υπόψη τους δείκτες πληθωρισμού. Τέλος, οι τιμές αναφοράς θα πρέπει να κατανέμονται ανά κατηγορία περιφέρειας. Ένας απλός τρόπος για να γίνει αυτό είναι να κατανεμηθεί ο στόχος αναλογικά με τη χρηματοδοτική κατανομή στις διάφορες κατηγορίες περιφερειών, υπό την προϋπόθεση ότι το μοναδιαίο κόστος της στήριξης είναι επαρκώς παρόμοιο.

Die Referenzwerte der Ergebnisindikatoren können sich auf historische Erfolge stützen, die als relevant für Vergleiche eingestuft werden, beispielsweise die Einheitskosten (pro Kopf) von Nahrungsmittel- oder materieller Unterstützung in vorausgehenden Programmplanungszeiträumen. Die Einheitskosten werden dann dividiert durch den geschätzten Betrag im Jahreshaushalt, der im neuen Programmplan für Nahrungsmittel- und/oder materielle Unterstützung bereitgestellt wird. Die Einheitskosten können anhand von Daten aus dem Zeitraum 2014–2020 errechnet werden, da die jährlichen Durchschnittswerte der entsprechenden Indikatoren in den AIRs angegeben werden. Die betreffenden Schätzungen sind anhand der erwarteten Veränderungen bei der Bereitstellung von Nahrungsmittel- oder materieller Basisunterstützung anzupassen. Wenn beispielsweise geplant ist, die Menge an Nahrungsmittel- oder materieller Unterstützung, die jede Einzelperson erhält, zu erhöhen, sollten die geschätzten Einheitskosten im Verhältnis dazu angehoben werden. Zudem sollte auch die Inflation in den geschätzten Einheitskosten berücksichtigt werden. Zuletzt sollten die Referenzwerte nach Regionenkategorie aufgeschlüsselt werden. Dies ist einfach durch proportionale Verteilung der Zielvorgabe auf die finanziellen Zuwendungen der unterschiedlichen Regionenkategorien umzusetzen, vorausgesetzt, dass die unterstützungsbezogenen Einheitskosten ausreichend ähnlich sind.

Referenceværdierne for resultatindikatorer kan baseres på de historiske resultater, som findes relevante som sammenligning, såsom enhedsomkostningen (per capita) for tildeling af fødevare- eller materialestøtten i de foregående programperioder. Enhedsomkostningen deles med det estimerede årsbudget for fødevare- og/eller materialeassistance i det nye program. Enhedsomkostningen kan beregnes på basis af data fra perioden 2014-2020, som gennemsnittet af de årlige værdier af tilsvarende indikatorer rapporteret i AIRs. Sådanne estimater skal justeres i henhold til forventede ændringer i tildelingen af fødevarestøtten eller materialehjælp, som tildeles hvert individ. For eksempel, hvis der planlægges at øge mængden af fødevarestøtte eller materialeassistance, som tildeles hvert individ, bør den estimerede enhedsomkostning øges proportionelt. Den estimerede enhedsomkostning bør tage inflationsrater i betragtning. Endelig bør referenceværdier nedbrydes efter regionskategori. En enkel måde at gøre det på er at fordele målet proportionelt til den finansielle tildeling i forskellige regionskategorier, forudsat at enhedsomkostningerne for støtte er tilstrækkeligt tilsvarende.

Referenční hodnoty pro ukazatele výsledků mohou být založeny na historických úspěších, které jsou považovány za relevantní pro srovnání. Jde například o jednotkové náklady (na obyvatele) na poskytnutí potravinové nebo materiální podpory v předchozím programovém období. Jednotkové náklady se poté vydělí odhadovaným ročním rozpočtem na potravinovou a/nebo materiální pomoc v novém programu. Jednotkové náklady lze vypočítat na základě údajů z období 2014–2020 jako průměr ročních hodnot odpovídajících ukazatelů vykázaných v prostředí AIR. Tyto odhady se upraví na základě očekávaných změn v poskytování potravinové podpory nebo základní materiální pomoci. Pokud se například plánuje zvýšení množství potravinové nebo materiální pomoci poskytované každému jednotlivci, odhadované jednotkové náklady by se měly proporcionálně zvýšit. Odhadované jednotkové náklady by měly zohledňovat míru inflace. Nakonec je třeba referenční hodnoty rozdělit podle kategorie regionu. Jednoduchý postup je rozdělit cíl proporcionálně k finanční alokaci v různých kategoriích regionů za předpokladu, že jednotkové náklady na podporu jsou dostatečně podobné.

Референтните стойности за показателите на резултатите могат да се основават на исторически постижения, които се считат за важни като сравнение, като например единичните (на глава от населението) разходи за предоставяне на хранителна или материална подкрепа през предходния програмен период. След това единичната цена се разделя на прогнозния годишен бюджет, предназначен за хранителна и/или материална помощ в новата програма. Единичните разходи могат да бъдат изчислени въз основа на данни от периода 2014-2020 г. като средна стойност на годишните стойности на съответните показатели, отчетени в AIRs. Тези оценки се коригират въз основа на очаквани промени в предоставянето на хранителна подкрепа или основна материална помощ. Например, ако се планира да се увеличи размерът на хранителната или материалната помощ, предоставяна на всеки индивид, прогнозните единични разходи трябва да се увеличат пропорционално. Очакваните единични разходи трябва да вземат предвид инфлацията. И накрая, референтните стойности трябва да бъдат разделени по категории региони. Един прост начин за това е да се разпредели целта пропорционално на финансовото разпределение в различни категории региони, при условие че единичните разходи за подпомагане са достатъчно сходни.